Znám mnoho stylů stravování a každý z nich najde své horlivé propagátory a ještě horlivější odpůrce.
Jaké jídlo je tedy pro nás přirozené? Tepelně upravené nebo raw? Maso ano či ne? Bez mléka? Bez lepku? Low carb? Veganské? Carnivore? Co je správně?
Já sama jsem k jídlu dostala mnoho rad a tipů, co jíst nebo co naopak omezit. Nejíst pečivo, vynechat mléko a mléčné produkty, omezit maso, nejíst sladké… Tak jsem to podle těch rad zkusila.
A vyvstal mi jeden velký otazník – co teda vlastně můžu jíst? Zkoušela jsem kombinovat různé recepty, kupovat náhražky… a po krátké době mě to přestalo bavit. Seznam toho, čemu se vyhýbat, byl pro mě výraznější, než seznam toho, co bych měla jíst. Deptalo mě to a brzy jsem se vrátila k původním návykům.
„Tudy ne, přátelé“
Možná to znáte taky. Pokud se soustředím na to, co nesmím, vyvolává to ve mně tlak a nechuť. Je tu OMEZENÍ, a to se nám lidem většinou nelíbí. Já chci žít svobodně, ne se omezovat.
A proto lepší cesta, než se omezovat, je OSVOBOZOVAT SE. Nevnímat jídlo jako seznam toho, co nemůžu. Naopak vnímat, co mi vyhovuje a po čem se dobře cítím. Co je kvalitní a vyživí mě.
Co mám tedy jíst?
Odpovědí na tuto otázku není jeden specifický výživový směr.
Na planetě je cca 8 miliard lidí, kteří žijí v různém prostředí, liší se věkem, pohlavím, mají různý životní styl, různou fyzickou zátěž…. Je nerealistické očekávat, že najdeme jeden univerzální způsob stravování pro všechny lidi.
Ale přesto se něco univerzálního najít dá. Něco, co mi dává obrovský smysl. Navíc se to dá aplikovat do jakéhokoli stylu stravování, který je vám zrovna sympatický. Je to zásada SLS.
SLS – Sezónní, Lokální a Skutečné potraviny
Termín SEZÓNNÍ asi není úplně potřeba vysvětlovat. Každé roční období přináší svoje dary, přizpůsobené tomu, co naše tělo v daném období potřebuje. Čerstvý zeleninový salát přes léto tělo ochladí a osvěží, naopak dušená mrkev se zázvorem dává hřejivý pocit v zimním období.
LOKÁLNÍ potraviny jsou ty, které vyrostly ve stejných podnebních podmínkách, v jakých žijeme my sami, ideálně i poblíž našeho bydliště. Protože rostou tam, kde se zrovna nacházíme, pomáhají nám se v tomto prostředí adaptovat a co nejlépe fungovat. Například citrusy umí výborně ochlazovat organismus. Proto si s chutí dávám pomeranče k snídani na dovolené u moře – a naopak je to něco, co v prosinci v Česku rozhodně není žádoucí.
Pokud máte zahrádku, tak vám sezónní a lokální stravování nejspíš připadá přirozené a samozřejmé. A pokud vlastní jídlo nepěstujete, skvělou alternativou jsou farmářské trhy nebo web Scuk.cz, kde můžete nakoupit farmářské produkty online.
Jaké to má výhody? Sezónní a lokální zelenina je obvykle dobře k sehnání, je v nejlepší kondici, má plnou chuť a dá se sehnat za výhodnější ceny, než v jiných částech roku.
A nakonec SKUTEČNÉ potraviny jsou takové, které nebyly nijak průmyslově zpracované nebo prošly jen minimální úpravou (např. vysrážení mléka na sýr, fermentace). Jsou to potraviny, u kterých si snadno dokážete představit, kde se vzaly a jaká byla jejich případná úprava. Čím delší je seznam v popisku „složení“, tím více se obvykle potravina vzdaluje od termínu „skutečná“. Přirozené jídlo se naprosto v klidu obejde bez konzervantů, stabilizátorů a tzv. Éček. Mezi skutečné potraviny patří třeba veškerá zelenina, ovoce, luštěniny, obilniny, maso, vejce, mléko… A také máslo, kefír, bílý jogurt, kysané zelí, atd.
Moje zkušenost
Tyto tři zásady jsou to hlavní, co se snažím ve svém stravování dodržovat. Čím delší dobu se tím řídím, tím přirozenější a snadnější to pro mě je. Cítím se lépe a více vnímám potřeby svého těla.
Přiznám se bez mučení, že se občas i u nás objeví miska mandarinek v prosinci. Mým cílem není dokonalost, ale udržitelnost. Jak jsem psala výše, nechci se v jídle omezovat, ale osvobozovat.
Postupem času zjišťuji, že i když jsem ze svého seznamu potravin vyloženě žádnou nevyškrtla, podařilo se mi výrazně omezit lepek, množství cukru, i konzumaci mléčných produktů.
„Péct mě baví a ze všeho nejvíc miluju kynuté těsto, tak aspoň používám výhradně špaldovou mouku. Z klasického pečiva u nás z 90 % figuruje domácí kváskový pšenično-žitný chéb. Bílý cukr jsem kompletně nahradila třtinovým, nebo ještě lépe panelou (sušená třtinová šťáva). Navíc ve většině receptů se dá množství cukru snížit o polovinu nebo klidně o dvě třetiny. Mléko jsem hodně omezila už kdysi a v poslední době cítím ještě intenzivněji, že mléčné produkty potřebuju méně a méně….“
Stojí to za to?
Možná budete mít ze začátku pocit, že za jídlo utratíte víc peněz, protože jídlo od farmářů je přece dražší, než v supermarketu. Za sebe můžu říct, že to není tak úplně pravda. Pokud se naučíte pracovat se skutečnými a kvalitními potravinami, zjistíte, stejně jako já, dvě věci.
Za prvé, skutečné potraviny z dobrých zdrojů mají mnohem větší výživovou hodnotu v porovnání s prázdným jídlem ze supermarketů. Je logické, že pokud našemu tělu chybí nějaká živina, vyvolává v nás chutě v domění, že se podaří danou látku doplnit. Tím, že se cítím opravdu vyživená kvalitním jídlem, nemívám večerní „žravky“, které u mě kdysi byly naprosto běžné.
Za druhé zjistíte, že drtivou většinu regálů v supermarketu můžete obejít bez povšimnutí, protože v nich nenajdete skutečné jídlo. Takže pak není za co utrácet… 😀
Tak co, stojí vám ta změna za to?
Kdo nezažije, nepochopí…
Jsem žena, která se vydala na cestu vedoucí k svobodnému a naplněnému životu, v souladu s přírodou i sama se sebou.
Mou velkou vášní je sdílet toho téma, své pokroky a aha momenty, s dalšími lidmi, a tím jim usnadnit cestu k jejich vlastní přirozené podstatě.